Recenze na Měls mě vůbec rád

12. února 2009 v 16:54 | numafan |  Albums
Pro ty z vás, kteří se ještě nepobuřují nad komercializací hudby, globalizací umění a ekonomizací světa, máme jedinečný příklad toho, jak to funguje, když se někdo hodně snaží o hodně velké peníze: album Ewy Farny "Měls mě vůbec rád". Na konci zůstává jen otázka: Kdo na tom všem vlastně nejvíc vydělal? Posluchač to nebude...
3/10
Ewa Farna - Měls mě vůbec rád
Celkový čas: 39:30
Skladby: Měls mě vůbec rád, Zapadlej krám, Kočka na rozpálený střeše, Bez tebe to zkouším, Klam, Víkend, Zavři oči, Jak motýl, L.Á.S.K.A, Nebojím se, Jen spát, Tam Gdzie Ty
Vydavatel: Universal

Není moc o čem mluvit. Navíc asi každý, kdo trochu rozumí muzice, musel předem vědět své a tentokrát se opravdu nikdo nemýlil. Takže to vezmu hodně zkrátka. Ewa Farna vydává svoji debutovou desku, která se jmenuje podle prvního hitu "Měls mě vůbec rád". Přestože z rádií je singl slyšet skoro v nekonečné smyčce, není velkým překvapením, že hudebně to celé za moc nestojí a producentské duo Hádl-Wronka se nijak zvlášť nevytáhlo. I když na druhou stranu, možná že odvedli dokonalou práci, neboť hodnocení by vždy mělo vycházet z cílů . Pokud totiž pánové měli na začátku za úkol udělat co nejprodávanější desku, pak se jim to beze zbytku a geniálně povedlo a nejspíš se ani moc nenadřeli. Z katalogu vytahali pár kinder-rockových písniček, pár jich dopsali sami, nechali spáchat naprosto tragické texty a pozvali šikovné muzikanty, aby to ve studiu nahráli. Jednotlivé fáze hodnotím následovně:

Hudební materiál je bez jediného většího překvapení. Jsou to v podstatě pop-rockové prefabrikáty, z nichž každý má potenciál nahradit "Měls mě vůbec rád" na pozici titulního singlu (což není lichotka, pozor!). Henry Ford by měl radost, neboť písničky jsou jedna jako druhá a představa pásové výroby podle zavedených a osvědčených postupů, od nichž je neradno vzdalovat se dál než nikam, není asi úplně daleko od pravdy. Texty jsou pak jedním slovem tragédií a od Ewy znějí trapně hned ze dvou důvodů: jednak jsou stupidní samy o sobě, jednak jejich pseudobásnický nádech třináctileté holce jen těžko věříte. Alespoň že to celé zní docela slušně, i když aranže také neoplývají dvojitou dávkou nápaditosti.

Z toho, co jsem napsal, by se mohlo zdát, že ta deska je k neuposlouchání. Ale opak je pravdou! Jde to úplně samo, každá píseň je jednoznačně identifikovatelná už na druhý poslech a na ten třetí už si ji ve vlaku zpíváte. Některé se vám dokonce mohou i zalíbit (očekával bych to nejspíše u "Nebojím se"), ale v zápětí se zastydíte. Alespoň já jsem se tedy zastyděl. Nad tím, jak snadno mě kluci producentský převezli. Souvisí to s onou pásovou výrobou. Útok nulovou kvalitou na nejslabší archetyp popové písně hluboko v nás, na zakořeněné postupy a vzorce, kterých se všechny písně bezchybně drží a které, přestože jsou prázdné a bez nápadu, fungují jako jedenáct kopií jednoho klíče k oněm nejhlubším dveřím vašeho hudebního cítění. Stydím se za své zakořeněné vzorce chování a producenti by se měli stydět taky. Marketing patří do podnikání, ne do studia. Třikrát hanba.

A nejhorší na tom je, že všechna ta kritika nakonec padne na Ewinu hlavu, ačkoliv si myslím, že právě ona je v tom celém asi nejvíc nevinně. Je to sympatická mladá dívka, jíž se za pochodu možná plní její sen. Profesionálové z branže, jimž se svěřila, měli stát za ní a vytvořit jí repertoár, ke kterému by se mohla ještě někdy v budoucnu přihlásit. Namísto toho jsme svědky prostého ždímání jednoho talentu. Velmi úspěšného ždímání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama