Kdyby ti přátelé nebyli...

8. listopadu 2010 v 18:53 | marky-tánka |  About me
Kdyby ti přátelé nebyli,
tak bychom se všicí pobili.
Dali si přes hlavu sekyrou,
do tlamy, však stejně přežijou.

Kdyby ti přátelé nebyli,
chcípli bychom všicí za chvíli
samotou na vlastní problémy,
nezůstal by moudrý jediný...:)

Bóže, zase básnim:)))

Nechce se mi psát nějaký sáhodlouhý úvahy o přátelství a významu přátel v životě člověka, protože každej to cítí jinak, i když na tý samý bázi.

Já osobně, kdybych neměla, přátelé, přátele, tak bych dávno brala snad prášky na hlavu nebo nevim. Kámoši/ky jsou pro mě vzpruha, jsou to lidi, se kterýma se neřešim a se kterýma plácam voloviny a je mi úplně jedno, co si myslej. Lidi, se kterýma je sranda, který mě podrží, když mam chuť se na všechno vys***t, který mi zvednou náladu a ukážou mi, že se přece jenom ještě najde někdo, kdo je rád v mý společnosti. Řeknou mi svůj názor, můžu se u nich vynadávat na ty jalovičky, který mi furt bučí do života, vybrečim se. Lidi, před kterýma se nebojim ukázat svou slabost a který se mnou zůstanou i přes mojí špatnou náladu. Se kterýma se můžu nějak rozvíjet, provozovat koníčky a sdílet stejný zážitky.

Myslim si a dávam za pravdu všeobecnýmu názoru, že přátelství je trvalejší a svym způsobem hodnotnější než partnerskej vztah (protože kámoška vám nezahne s nějakou povolnou ku***u ani vás nepřestane milovat kvůli tý inteligentní, vtipný a sebevědomý slečince od vedle). A kamarádit se hodně dobře s někym můžu několik let. Jedno se sice nedá nahradit druhým (těžko budu vzrušeně líbat kámošku a těžko ji budu milovat, že a naopak), ale abych to tak shrnula na svůj případ:

přátelství je uvěřitelnější než partnerství.

Snáž uvěřim rčení, že jsem něčí nejlepší kamarádka než že můj kluk nemiluje žádnou jinou (v mym životě tak proklatě vzácný jev...).
Jelikož se mi stalo jenom jednou za celou mou "historii", že kluk, kterýho jsem milovala, cítil prokazatelně to samé ke mně, dost jsem zeskeptičtěla a jen tak se neuvěřim "sladkym kecům" a vlastně ani nevěřim, že bych mohla nějakou další takovou "rovnováhu" najít. Přesto všechno ale budu doopravdy šťastná, jenom když ji najdu. Aspoň tak to cítim.
Kámoši mě sice taky párkrát podrazili, ale naopak právě zase oni mě udržujou

"v provozním stavu".

Takže prostě lidi nás opouštějí a my opouštíme je, zapomínáme a oni zapomínaj, nemyslíme na ně a ani oni na nás, ale vždycky budeme patřit do nějakýho kolektivu, tak ať to klape...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | 19. listopadu 2010 v 8:40 | Reagovat

Dost souhlasím. To co říkáš je rozhodně pravda, hlavně v našem věku.
Máš dost dobrej web, fakt se mi to tu líbí, obsahově i vzhledově. Jen by možná nebylo na škodu si tady nastavit jednobarevný pozadí, aby se text líp četl :) A teoreticky, kdybys měla zájem, ti můžu vytvořit design.

2 marky-tánka majitelka blogu marky-tánka majitelka blogu | 19. listopadu 2010 v 17:26 | Reagovat

Akorát koukam, že ses tady nějak zabydlela (předpokládam, že jsi holka:)). Já bych chtěla sesmolit nějaký pozadí, ale nemáme photoshop ani žádnej takovej program, tak by to byla od tebe fajn službička:)Můžem se na tom domluvit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama