Leden 2011

(Sebe)vrazi

25. ledna 2011 v 19:35 | marky-tánka |  About me
Cha, koukam, že mam ještě vánoční design, ale nějakej měsíc jsem se o Ewu (a vlastně ani o blog:))) nestarala (ne že by mi to nějak vadilo, akorát mi opadne návštěvnost:)) a měnit se mi ho teď nechce. No hale huvidime:).

Sebevražda... Tak mě tak napadá (akorát bereme trestní právo:)), jestli by se dal používat termín "sebezabití". Vražda je totiž úmyslná a zabití ne. Takže třeba taková autonehoda, při který se rozmáznu o přední sklo, nebo nešťastné šlápnutí na schodech s následkem zlomení vazu by se tak teoreticky nazývat dalo:). Ale to se zase ubíram do končin mých neřízených úvah:).

Sebevraždění by se dalo rozdělit na ta, která páchají slaboši a jakési oběti různých událostí, kteří pro momentální nepříznivou situaci a vlastní pocity beznaděje nejsou schopni vidět možnost, že se situace změní v nadějnou a kteří přijdou o "důvod žít" (př. zemře mi přítel při autonehodě. Jo, je to smutná věc, ale snad jsem žila i "před" nim a snad mam rodinu/přátele, nebo aspoň koníčky/práci nebo talent/sny/přání, pro který tu zůstat, ne? Nebudu se snad trápit celej život, jednou to musí přejít, i když mě to změní nebo to bude mít jinačí následky. Tim nechci zlehčovat city, ale tak to je. Vždyť tim, že se zabijete, tomu člověku už nepomůžete....).

Dále depkaři. Jako já taky měla/mam depresi, myslim tu "existenční", kdy se "protrhne hráz", jak já říkam, a teď to jede a do tý hnusný černý slizký břečky se přimotávají ještě klády a bordel jinačí, ne tu, že se vám teď nechce hnout prstem a teď máte blbou náladu alias depku. No i když to u mě možná bude jednou maniodepresivní psychóza:). Ale díkybohu mezi mý syptomy nepatří chuť se zabít! Ježiš, ani sebepoškozování! Tak zle na tom nejsem a jednou bych se za sebe musela stydět sama před sebou, že jsem vzala žiletku a rozřezala si zápěstí!!!
Někdo toho už má ale dost. Nejde to posoudit, jestli je "horší", že se zabije teenager pro nešťastnou lásku nebo muž "po přechodu", kterej má plný zuby práce za celou tu dobu atd., kterej je už "unavenej životem".

Přece jenom NEJVĚTŠÍ MAGOŘIIIIIIIIIIIII, to nejsou jenom Magoři s velkym m, ale to je celý velkým písmem!, jsou sebevražedný atentátníci. Akorát teďka v Moskvě nebo věčně na Blízkým východě. Ježiš, to je snad můj problém, že se chci zabít a ne těch lidí, kterým je do mě bobek a který stáhnu ssebou. To jsou děsný hrdinové a revolucionáři a hybatelé dějin a politiky, fakt že jo. Neříkam Palach nebo ten Polák, co se upálili na protest 21. srpnu 1968, i když smrt to byla svým způsobem zbytečná - důvody jejich sebevraždy se před veřejností ututlaly a mohli si tady ještě něco prožít. To je stejný jako demostrace - kolik jich něco změní a na kolik z nich se bere zřetel?  A hlavně pro mě by politika nebyla důvod se zabít.
Ale tihle (nejen náboženští) fanatici (sebe)vrazi musí bejt děsně naivní bytosti...

Myslíte si, že by se kvůli vám někdo zabil?
A představte si, co za následky pro vás jednou může mít jeden "pitomej" neúspěšnej pokus o sebevraždu. Můžete přijít třeba i o "idola, po kterým právě jdete", protože si řekne, že s takovou magorkou nechce nic mít.
Podle mě fakt nemá smysl se vraždit ze smutku po ztracený osobě. Tím už jí nepomůžeme. Zemřít pro někoho má důvod snad jenom tehdy, když mu tim zachráníte život.
A vraždit se pro politiku a náboženství? Zbytečnost. I když jakej zvrat to udělalo v Tunisku, ta osoba stejně už neví, co tim způsobila.

Takže žijte pro něco, věcí je tu dost. To je celej závěr:).

POsmrtno a ZÁhrobí

3. ledna 2011 v 17:56 | marky-tánka |  About me
Posmrtnej život... hm... Tak to už hlavně neni život. Už ho nežijeme, nic z něj nemáme, vědomě ho nevnímáme a neprožíváme. Prostě ho nežijeme a konec. Život to neni. Posmrtnej život neni...

Nevěřim, že jsou duchové nějakou běžnou záležitostí a neviditelnou součástí našeho žití (asi těžko mě bude sledovat duch, když se sprchuju:)), ale jsou. Všechno na světě přece vysvětlit rozumem nejde, ne? To si myslim a nevylučuju to úplně. Ale jsou jenom na zvláštních místech. A poltergeisteři dost možná fakticky jsou (proč by vám zničehonic skleničky samy lítaly z kredence apod.), ale je to jedna z nevysvětlitelných a neprokazatelných věcí. Jsem Rak a Raci jsou prostě často takový úchylové na tajemno:).

Skeptická jsem, co se týče reinkarnace. Fakt nevěřim, že duše mění majitele po staletí, a že jsem byla čarodějnicí na jihu Číny, jak mi vyšlo na www.vestirna.com :), i když to má hodně do sebe:))). Myslím, že duše je spojení svědomí, nevědomí, myšlenek, morálky a pocitů, který nás celkově tvoří. Kdybychom byli jenom tupý schránky bez duše, jak se říká, byli bychom stroje, nebo o nic víc než kytka nebo strom. 
Někde jsem slyšela, ale nejsem si jistá, jestli jsem si to právě nevymyslela:), že mysl sídlí v hlavě a duše v srdci. Nebo v hrudníku nebo tam někde:). Kde se v nás vzala, to nevim. Možná v pravěku se schopností se rozhodovat nejen na základě instinktů, a o někoho láskyplně pečovat. Nějakej Australopitekus si třeba vybral tuhle a tuhle družku a levhart mu jí sežral a on se trápil:). Možná to vzniklo mnohem dřív při pečování o potomstvo. To sice dělá každý zvíře, ale to není schopný litovat svých činů a domýšlet jejich důsledky. A to mě přivádí zase a jenom k tý mysli a hlavě.
Myslim, že se duše nikam nepřestěhuje, když jí zemře "domeček":). Myslim, že "zhasne" spolu s mozkem a vědomím. Je to možná prostě výsledek evoluce stejně jako schopnost vymyslet tyhle řádky a naťukat je svými kdysi opičími prsty na klávesnici:).