Máš co říct?

5. dubna 2012 v 17:33 | marky-tánka |  About me
Co je svoboda slova? Znamená to, že si můžu říct, co chci a kdy a kde chci? Ano i ne. Jde-li váš proslov rozvinout podotázkami typu: o kom chci, jak chci, proč chci, musíte si dávat pozor. Svoboda slova se občas milně zaměňuje za urážení všeho druhu, které přeci musí být legální, jelikož je to přece taky "slovní" komunikace. Pokud někoho z vašeho okolí, kdo se nějak nepodílí (i podílí) na veřejném životě, urážíte a pomlouváte, musíte si vždy dávat bacha, jak svoje myšlenky formulujete. Z vašeho naštvání či momentálního rozhořčení se může vyklubat třeba pokuta, veřejná omluva, případně nějaký z trestných činů. Musíte si dávat pozor. Takže svoboda slova je i není. Ale že by u nás nebyla vůbec, jak jsem viděla název jednoho z článků k tématu týdne, to není pravda. Už jenom to, že si onen bloger i my všichni ostatní můžem plácat játra na svých blozích, je svoboda slova.

Někdo se ohání, že za totáče svoboda slova nebyla. Nebo že svoboda nebyla vůbec. Toto období se zkrátka ukazuje jako typický příklad všech nesvobod. Ale není to pravda. Svoboda je velmi individuální pocit v každé oblasti a každé situaci života. Je to něco navrch, co si můžu dovolit. Pro někoho je to možnost rozjet se autem po Evropě, pro někoho příležitost koupit si dražší boty, nebo po nemoci opět vyjít ven. Pokud vám chybí pud sebezáchovy a zdravý rozum, ať si jste, nebo nejste vědomi hesla, že každý svého štěstí strůjcem, pak se nedivte, když si na vaší (ne)vymáchané puse smlsne režim, nebo méně abstraktní nepřítel.

Druhá věc, kromě toho, jestli se smím či nesmím svobodně vyjadřovat, je i to, zda mám co říct. To je stejné jako se svobodou pohybu, k čemu mi je, když si ji nemůžu kvůli penězům či např. zdraví, dovolit. Je plno lidí, co mají co říct, ale okolí je neposlouchá. Pak je plno lidí, kteří co říct nemají, ale uši jsou k nim nastraženy ze všech stran. Někdo nepřemýšlí o tom, co říká, hlavně že mluví. Někdo nemluví, protože přemýšlí, co říct. V tom je citelný rozdíl. Asi bychom všichni měli žít tak, abychom o tom mohli vyprávět. Ale nezáleží na tom, jestli jsme kaskadéři, co každý den mohou zemřít, nebo uklizečka, kterou den za dnem vítá špinavá podlaha. Nebo spisovatel. Jde o to, jak formulujeme myšlenky a jak smýšlíme o životě.

V našich končinách je tedy spíš otázkou, ne zda máme svobodu slova, ale spíš to, jestli chceme a máme co říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fotografia-team fotografia-team | Web | 5. dubna 2012 v 17:55 | Reagovat

Ahoj zvu tě do naše nového fotografického projektu který tu ještě nebyl! Při jeho výrobě se nikdy nebudeš nudit!chceš se přihlásit tak neváhej a zapiš se na  http://fotografia-team.blog.cz/1204/project-s-nazvem-the-best-photographer#komentare

P.S. sorry za reklamu

2 SaRůůs SaRůůs | Web | 5. dubna 2012 v 18:04 | Reagovat

to mi připomina, že jsem na podzim byla na evinnych osmnactinach, myslim na jejim koncertě, bylo to skvělý !!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama